Název

Česká Skalice-Město a letovisko na řece Úpě

Popis

Kolonizaci kraje kolem řeky Úpy prováděli od r. 1140 se souhlasem vladařů Děpoltici, kteří zde postavili hrad Skalice(Velkoskalickou tvrz), kolem kterého se postupně vytvořila osada. Obec je připomínaná v r. 1238 jako Skalice nebo také Velká Skalice, na rozdíl od sousední obce Skalička, nebo Malá Skalice, která byla na druhém břehu Úpy. Hrad stával na vysoké stráni levého břehu řeky Úpy, blízko Zlíčského mostu, vybudovaný rodem Třmene k ochraně východních Čech proti nájezdům Turků a Slezanů. Současně s hradem vznikla v sousední vsi Skalička i tvrz Maloskalická. Byla postavena na strategicky nejdůležitějším místě při brodu Kladské cesty přes Úpu, který chránila a zároveň plnila potřeby hospodářského centra potřebného pro úspěšnou kolonizaci kraje. V roce 1362 patřila Nevlasovi ze Skalice. Krajina kolem hradu Skalice a tvrz Skalička patřila příslušníkům rodu Třmene v letech 1140-1393. Pokud se první v rodu Třmene psal jako Petr ze Skalice (kastelán v Čáslavi), měl zde patrně již od narození stálé rodové sídlo. Ještě v r. 1830 byl vidět hrad obdélníkového půdorysu se dvěma za sebou jdoucími příkopy. Za hradem na rovině byla hospodářská stavení a konírny, chráněny obezděným příkopem. Nový majitel hostinský Josef Šteidler v r. 1831 nechal vylámat kámen a příkopy zasypat. Maloskalická tvrz byla v r. 1639 vypálena Švédy. Skalici jako samostatné zboží, připojil v roce 1393 Jetřich z Janovic k náchodskému panství. Majitelé různých rodů se dále často střídali až za Jana Koldu ze Žampachu ml. byl hrad Skalice v r. 1450 zničen krajskou pohotovostí. Dne 6. ledna 1424 zde v bitvě u Skalice Jan Žižka porazil skupinu východočeských pánů. Od r. 1490 dostala obec název Česká Skalice nad Úpou a v r. 1575 byla povýšena na město. Po spojení obou částí v r. 1942 dostala společná obec název Česká Skalice. 28. 6. 1866 se u Skalice strhla bitva mezi rakouským a pruským vojskem, 6 dní před rozhodující bitvou u Hradce Králové. Událost připomíná v místní části Zlíči řada pomníčků a hrobů na vojenském hřbitově. Na Husově náměstí je původně renesanční radnice z r. 1586, přestavěná po požárech v r. 1864 pseudogoticky. Mariánský sloup na náměstí se sochami tří světců je z r. kolem 1700. Na náměstí stojí také pomník Boženy Němcové od M. Černila z roku 1888. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Malé Skalici je barokní jednolodní stavba z roku 1725 s věží na severní straně, stojí na místě staršího kostela ze 14. století. Opraven r. 1905. V kostele byli oddáni v 12. září 1837 Barunka Panklová (B. Němcová) s Josefem Němcem a také Barunčiny rodiče 7. srpna 1820. Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1744 z dílny I. F. Platzera a dvě další sochy z dílny M. B. Brauna. Stará fara je jednopatrová budova z roku 1732 s dvouramenným schodištěm. Na zříceninách Maloskalické tvrze byl v r. 1824 vybudován bývalý Steidlerův zájezdní hostinec U Bílého lva, od r. 1837 dějiště proslulých jiřinkových slavností, pamětní deska, v letech 1877-1919 upraven na klášter řádu voršilek s výchovným německým ústavem, v části hostince s tanečním sálem je od r. 1962 Muzeum Boženy Němcové, před ním socha Barunky z r. 1970, součástí muzea je v ulici B. Němcové Barunčina škola, roubená stavba se šindelovou mansardovou střechou, kam v letech 1824-1833 chodila B. Panklová do školy. U stolku Boženy Němcové podepsal pamětní knihu prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk při své návštěvě města v neděli 11. července 1926. Slavnosti jiřinek se konaly v letech 1837-1847 každoročně. Výstava spojená s Jiřinkovým bálem se stala tradiční součástí českoskalického kulturního života. Navštěvovali je pravidelně dramatik Václav Kliment Klicpera, nakladatel Jan Hostivít Pospíšil, přírodovědec Josef František Smetana a další osobnosti českého národního života. Třetího jiřinkového plesu se zúčastnil mladý Bedřich Smetana a v upomínku na milé chvíle zde prožité složil Jiřinkovou polku. Roku 1840 přijel do České Skalice Ľudovít Štúr, představitel slovenského národního obrození. Božena Němcová se slavností zúčastní podruhé až v roce 1844 v doprovodu svého lékaře a rádce Josefa Čejky. Ve zbytku kláštera je od r. 1990 Textilní muzeum. Vilu Čerych dal roku 1929 podle plánů architekta O. Novotného postavit továrník Josef Bartoň pro svého zetě. Jeho dědicové vilu odkázali Nadaci pro rozvoj občanské společnosti, která zde pořádá kurzy a konference. V zahradě se roku 2010 natáčel film V. Havla „Odcházení“. Jihovýchodně od města je vodní nádrž Rozkoš s kempem. Vodní nádrž na potoce Rozkoš a dalších potocích byla vybudována v l. 1964-72. Nádrž je napájena také přivaděčem z Úpy, slouží protipovodňové ochraně při regulaci průtoku v Labi. Části města je výletní místo a letovisko se zámkem Ratibořice a Babiččino údolí, známé především z díla B. Němcové - Babičky atd. Na pohlednicích si můžete prohlédnout kraj oblíbené spisovatelky Boženy Němcové, jak se měnil v průběhu několika desetiletí.

Kategorie a štítky

Nastavení