Název

Telč-Jedno z nejkrásnějších měst-památka UNESCA

Popis

Vzpomínkové toulání jedním z nejkrásnějších měst Moravy. Podle tradice založení města souviselo s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad Břetislavem v r. 1099. Otta podle pověsti dal na památku svého vítězství postavit osadu s dvorcem a kostelem v místech dnešního Starého Města. Z kostela se dochovala pozdně romanská věž, která zároveň sloužila jako útočistná věž zeměpanského hradu, spojená s pozdější gotickou kaplí sv. Ducha. Telč se uvádí ve falzu z r. 1180 jako osada na moravsko-českém pomezí, na křižovatce dvou starobylých cest spojujících Brněnsko s jižními Čechami. Král Jan Lucemburský prodal r. 1315 hrad i město pánům z Vartemberka, později patřil pánům z Bergova. Pak opět přešly do královského majetku. Z r. 1335 je zpráva ve které se zmiňuje zeměpanský dvorec, sídlo královského správce. Po požáru r. 1387 byl hrad opuštěn. Z královského majetku přešla Telč r. 1339 do rukou jihočeských Vítkovců, pozdějších pánů z Růže a jejich větve pánů z Hradce u kterých byla až do počátku 17. stol. Nový majitelé rozšířili původní osadu na město. Nová Telč se vyznačovala velkým trojúhelníkovým náměstím a novým farním kostel sv. Jakuba Staršího, v jehož těsném sousedství byl v pol. 14. stol. vybudován gotický hrad a kolem města hradby se dvěma branami, Horní (Velkou) na jižní straně a Dolní (Malou) na severní straně. U Velké brány byla později zbořena její zadní část za přemostěným vodním příkopem směrem k městu. Do obranného systému města byly zapojeny i dva rybníky, Štěpnický a Ulický a Telečský potok spojený pod hradem kanálem. Hradební pás se z větší části zachoval dodnes. Hospodářský vzestup města, založený na rybnikářství, se odrazil v rozvoji města i hradu. Město i hrad prodělaly několik gotických, renesančních i barokních přestaveb, které vznikaly většinou po velkých požárech. Ve 2. pol. 15. stol. byly k hradnímu paláci přistavěny dvě hranolové věže a přistavěno krátké jižní křídlo se zbrojnicí. Příbyla budova nové kuchyně, věžovitá brána a pivovar s vysunutou hranolovou věží, vše bylo opevněno vlastní hradbou. K další rensesanční přestavbě došlo Zachariášem z Hradce za účasti italských architektů v letech l. 1546-80. K novým vnitřním přestavbám, klenotnice, hodovní síň, zbrojnice, Zlatý a Modrý sál i novým palácům, přibylo na bývalém předhradí nové arkádové nádvoří, italsky pojatá okrasná zahrada lemovaná přízemním arkádovým ochozem a později byl vybudován i anglický park. Dvoulodní kostel sv. Jakuba ze 14. stol. byl po vyhoření opraven novogoticky koncem 15. stol. R. 1602 přešlo panství v Telči do vlastnictví Slavatů z Chlumu a Košumberka, oblíbence císaře Rudolfa II., který utrpěl pokoření při pražské defenestraci v r. 1618. Byl za to poctěn v r. 1628 mnoha výsadami a stal se nejvyšším kancléřem království českého. Po smrti Slavaty panství přešlo na Františka Antonína z Lichtenstejna- Kastelkorna, který je odkázal Aloisu Podstátskému z Prusínovic, kterému zůstal zámek a statek až do r. 1945. V l. 1663-67 byla vybudována jezuitská kolej s kostelem Nejsvětějšího Jména Ježíš s konviktem Andělů. Na břehu Štěpnického rybníka je hřbitov s barokním kostelem sv. Anny z let 1695-98. Poblíž Štěpnického rybníka je kaple P. Marie z r. 1719. U Staroměstského rybníka je kostel Matky Boží, údajně nejstarší stavba ve městě z r. 1099. Před ní stojí mariánský sloup z r. 1673, na břehu je galerie šesti soch světců. U hráze Ulického rybníka jsou kamenná boží muka z r. 1480. Na styku Špitální a Zachariášovy ulice stojí bývalý poutní kostel Matky Boží z 2. pol. 14. stol. Hlavní atrakcí Telče jsou dlouhé řady průčelí městských domů na delších stranách náměstí s renesančními i barokními štíty a podloubími, mariánský sloup z let 1716-20 a dvojice kašen, původně dřevěných. Dolní kašna vznikla před r. 1536 a zdobila ji plastika patronky města sv. Markéty. Socha byla na popud místních obyvatel roku 1717 přetvořena sochařem Davidem Lipartem z Brtnice. Horní kašna vznikla až v r. 1817 a úpravou do současné podoby prošla v r. 1827. Jejím ústředním tématem je socha Siléna s malým Dionýsem v náručí, dílo kameníka z Olší. Zděné patrové domy byly stavěné postupně po požáru v r. 1386. Domy s gotickými jádry mají v přízemí mázhausy, většinou sklenuté na střední podpěru, do kterých se vstupovalo z podloubí. Po požáru v r. 1530 vznikla v Telči řada renesančních domů, které se vyznačují bohatými sgrafitovými průčelými s arkýřem. Dvoupatrová radnice byla postavena na dvou parcelách, dokončena r. 1574. Radnice několikrát vyhořela a byla v r. 1499 také zdevastována výbuchem střelného prachu ve sklepě. Ojedinělé průčelí má vysoký architektonický řád, pilastry vedou od sloupů celou výškou až k římsové hlavici. Do dnešních dnů zůstaly domy na náměstí ve svém malebném celistvém souladu téměř nedotčeny. Na náměstí je Muzeum Vysočiny s pohyblivým betlémem a řadou galerií. V r. 1852 byla založena jako první na Moravě-nižší reálka. Město bylo v r. 1970 prohlášeno za MPR a v r. 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V areálu zámku je Muzeum Vysočiny a Expozice Jana Zrzavého. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu jednoho století.

Nastavení