Název

Teplice-Naše nejstarší lázně

Popis

Vzpomínkové toulání naším nejstarším lázeňským městem v podhůří Krušných hor. Podle nálezů antických mincí v tzv. Pravřídle, jsou zdejší léčivé prameny známy již v 1. stol. př. n. l. Archeologické nálezy v okolí města ležícího mezi Krušnými horami a Českým středohoří dokládají osídlení již pro pravěk. V letech 1160-67 založila česká královna Judita "u teplých pramenů" klášter benediktinek. Po bitvě na Moravském poli v r. 1278, utrpěl klášter značné škody a v r. 1426 jej zničili husité. Nepřímý důkaz o existenci města Teplice nabízí doklad z r. 1287. R. 1352 se uvádí městský kostel Panny Marie a klášterní kostel sv. Jana Křtitele na předměstí. Pravděpodobně v té době již stály městské hradby se čtyřmi branami. Jako městečko se Teplice uvádějí v r. 1382. O 10 let později se uvádí ve městě škola a lázně s léčivými prameny se uvádějí v r. 1406. Po zničení Teplic v r. 1426 husity, přešly do majetku rytířů z Vřesovic. Za Jiřího z Poděbrad byly Teplice věnným městem jeho manželky Johanky. Východně od Teplic byl vybudován v letech 1478-86 na Doubravské hoře hrad. Již v 16. stol. doporučoval teplické léčivé prameny slavný lékař Theophrastus Bombastus z Hohenheimu, řečený Paracelsus. Panské sídlo vybudované po r. 1450 na zřícenině kláštera, bylo kolem r. 1550 přestavěno na zámek. Další úpravy zámku proběhly v letech 1594-1634 a r. 1751 následovala barokizace, počátkem 19. stol. empírová přestavba. V centru města na náměstí stojí radnice z r. 1545. Na Zámeckém náměstí stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice od Matyáše Bernarda Brauna. Po r. 1585 nechali nový majitelé Teplic, Vchynští z Vchynic a Tetova přestavět kostel sv. Jana Křtitele a nad Pravřídlem zřídili kamennou budovu. R. 1634 získali panství Aldringenové. Po vyhoření města v r. 1654 se město a lázně dočkaly velkolepé obnovy. Začali sem chodit saští kurfiřtové a zanedlouho i polští aristokraté. V pol. 18. stol. již stálo ve městě 12 lázeňských budov a na předměstích 5. V 7leté válce byly Teplice vyhlášeny nevojenským městem a léčili se tu vojáci obou stran. V r. 1709 navštívilo lázně v Teplicích 653 osob. Po požáru v r. 1793, bylo zničeno téměř celé město. Při obnově města a lázní byly odstraněny hradby a nová empírová výstavba již nerespektovala středověký půdorys města a přizpůsobila se potřebám lázeňství. V lázních se léčí nemoci cévní, pohybové a nervové. Vyrostla Lázeňská ulice, vytvořily se nové domy palácového typu a vybudovaly se Městské, Dámské, Knížecí, Pasířské, Hadí a Nové lázně, jejichž podoba se dotvářela po r. 1830. Původně renesanční a barokní zámeckým park, získal do r. 1810 ráz anglického parku. V parku je přírodní koupaliště a pamětní deska (1994) na setkání J. W. Goetha a L. van Beethovena s rakouskou císařovnou Marií Ludovikou d' Este r. 1812. U zámku vzniklo již v r. 1789 divadlo, které sloužilo nejen vrchnosti, ale i lázeňským hostům a měšťanům. Teplické lázně se staly "salonem Evropy", kde se setkávaly přední osobnosti Evropy. Mezi návštěvníky lázní patřil J. W. Goethe, L. van Beethoven, R. Wagner, N. Paganini, F. Chopin, F. Liszt a také Dobrovský, Jungman, Palacký, Neruda a jiní. Před bitvou u Lipska v r. 1813 se tu setkali panovníci Rakouska, Pruska a Ruska. Na začátku 19. stol. se počet lázeňských hostů pohyboval mezi 5-6 tisíci ročně. Od r. 1850 se Teplice staly sídlem okresních úřadů a soudu. Základ průmyslového rozvoje města začal po vybudování železniční tratě z Ústí nad Labem. Výstavba průmyslových závodů byla mimo lázeňský obvod, vymezený v r. 1858. Vybudovaly se nové parkové prostory a v r. 1872 se vybudovaly komfortní Císařské lázně, rozšířené r. 1914. K panskému domu z r. 1823 dal kníže Clafry-Aldringen přistavět Zahradní dům. V důsledku nedalekého dolování došlo v r. 1879 k vytracení Pravřídla a také Očního a Písečného pramene. Prameny se obnovily až po r. 1883, kdy se termální voda do lázní zajišťovala čerpadly. Vlivem rozvýjejícího se keramického, sklářského a textilního průmyslu a dolování se návštěvnost lázní snížila. R. 1895 s Teplicemi splynul sousední Šanov. R. 1924 bylo podle projektu architekta Rudolfa Bitzana znovu vybudováno divadlo. Současná lázeňská kolonáda byla vybudována v r. 1990. V zámku je od r. 1946 umístěno regionální muzeum. Ve městě je řada historických kašen a soch. Jubilejní kašna, zvaná Kolostůjova je z r. 1862. Seumova kaple z let 1728-30, evangelický kostel Prokopa Holého z let 1861-64. Novogotický kostel sv. Alžběty v Šanově je z let 1864-77, v Trnovanech pseudogotický tzv. Červený kostel z let 1909-10 a v Novosedlicích gotický kostel sv. Valentína, později barokně upravený v letech 1710-11 se samostatnou zvonicí. Hodnotná botanická zahrada byla založena v 19. stol. Na návrší Letná je zchátralá umělá zřícenina Škvárovník z let 1805-26 a bývalá restaurace s rozhlednou z r. 1877, zvaná Kozí nebo Malý hrádek. U vodárenské věže je 4 m vysoký pomník Hanse Kudlicha z r. 1888 na paměť zrušení poddanství a roboty. V předválečné době byly Teplice a Šanov sídlem řady sudetoněmeckých institucí. Tzv. Případ z "Teplic a Šanova" ze 17. 10. 1937 zahájil poslední akt sudetské krize před Mnichovskou dohodou. Ve městě se narodil mimo jiné významný polárník a malíř Julius Payer (1841-1815). Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a lázně v průběhu jednoho století.

Nastavení